Kaple sv. Wolfganga a tři zázračná slova

Před několika lety jsem v parném létě navštívil kapli sv. Wolfganga v Krupce pod Komáří vížkou. Kromě toho, že tam tehdy byl příjemný chládek, tak nás mile přivítala velmi stará paní průvodkyně. Byla to starousedlice mluvicí německou češtinou. Vyprávěla nám o tom jak se v kraji žilo a pracovalo. Já měl z jejího příjemného povídaní dojem, že snad všechny doby, o kterých hovořila, pamatovala. Paní byla nejen znalá místních poměrů, o kterých dokázala poutavě povídat, ale hlavně byla velice moudrá. Její moudrost spočívala v závěru celého vyprávění o vztazích mezi Němci a Čechy v pohraničí, kdy v tom kraji dokázali často spolu žít jako rovný s rovným. V historických dobách se mnohokrát našel nějaký mocipán, který vztahy narušil a docházelo k rozkolu mezi starousedlíky. Na závěr nám prozradila, že ví jak mohou spolu žít rovnocenní lidé v rodinách, v obcích i mezi národy v míru. Prozradila nám tři obyčejná slova, která se podle ní velmi málo používají v jakýchkoliv vztazích mezi lidmi i národy. A já jí jsem dodnes velmi vděčen za ta jednoduchá a přitom zvláštní slova. A ta slova jsou: PROMIŇ!  PROSÍM! a DĚKUJI! Od té doby používám tato zázračná slova častěji. Nezneužívám je zbytečně, ale ani s nimi nešetřím.

Ladislav Blažek