Platíte rádi daně?

Dovede si představit, že byste dobrovolně souhlasili s placením vyšší daně? Například máte platit 15% daně z příjmu a vy si řeknete, že budete platit více, třeba o dvě procenta, tedy 17 %. Mnozí si řeknou, že to není možné. Přeplatek na dani mi finanční úřad přece vrátí nebo započte proti daňové povinnosti příštího období. Ale já si to nezapočtu a budu platit stále více o ta dvě procenta a přeplatky nebudu chtít vracet. Mám je schované u státu, kterému věřím, že  když si o přeplatek daně požádám, tak mi jej přece vrátí. Takto je to možné.

Už víte kam mířím? Ke druhému pilíři důchodové reformy. Tam si přece dobrovolně zvyšujete svůj sociální příspěvek o dvě procenta, když vám stát přidá tři procenta z vámi placeného sociálního pojištění. Můžete namítnout, že odvody na sociální pojištění není daň.  Ale je! Je to jen jiná forma daně nazvaná sociální pojištění. Mimochodem víte, že zaplacené sociální pojistné vstupuje do státního rozpočtu, kam jdou všechny příjmy státu z drtivé většiny tvořené daněmi. Proč tomu tak je? Protože vybrané sociální pojistné dávno na důchody a sociální programy státu prostě nestačí a je nutné ho dotovat jinými příjmy státu tedy daněmi. Proto je to sociální pojištění jen jiná forma daně. Také proto, že ho platit musíte stejně jako daň. Nejde platit státu daň a sociální pojištění nikoliv. Benjamin Franklin už v 18. století řekl : „V tomto světě není nic jistého – kromě smrti a daní.“ A jisté máte placení nejen sociálního pojištění, ale i zdravotního pojištění, ale to je jiná kapitola. Vraťme se ke druhému pilíři.

Pravda rozdílnost ve výplatě takto zaplacených peněz je v tom, že vám penzijní společnosti peníze obalí nějakým výnosem. O to tam budete mít více a současně bude menší státní důchod, protože do něho směřuje nižší pojistné právě o ta tři procenta, která si platím do „svého“ důchodového spoření. Do „svého“ je v uvozovkách záměrně, neboť „svého“ máte jen ta dvě procenta placená navíc. Ostatní tři procenta nejsou vaše až do doby výplaty. Ani ke „svým“ se nedostanete dříve a navíc je musíte platit dokud vyděláváte než odejdete do penze. To jen aby to bylo jasné.

O výhodách a nevýhodách penzijní reformy bylo napsáno mnoho podle toho zda jde o odpůrce nebo zastánce. Málokdo však zmiňuje ještě jedno a to riziko politické. Se všemi riziky mohu počítat, mohu je nějak eliminovat či rozložit nebo je mohu pominout a pak se mohu divit. S politickým rizikem neuděláte zhola nic. To je zvláště podmínkách českého státu nevyzpytatelné a velmi riskantní.

Ladislav Blažek

Přišli si jen pro banány v akci…

…a měli plný nákupní košík.
Obrázek šťastné rodiny s hromadou provedeného nákupu jednoho obchodního řetězce jistě znáte. Kolik utratili za tak velký nákup? Nejméně 2.000,-
Kolik stojí banány v akci? 19,90
Kolik tedy utratili zbytečně? 1.980,10
Mnozí namítnou, ale vždyť to nejspíš potřebovali! Ano, souhlasím, ale ne nyní. Vždyť si šli jen pro banány v akci.
Vždyť to bylo se slevou či v akci! Výhodná koupě! Ano, ale akce se opakují, střídají a jedna akce stíhá druhou.
Ale nám to chutná! Děti to chtěli! To je novinka! Atd. atd… Obchodníci dobře vědí jak z nás dostat peníze. A náš mozek si to vždy dokáže pohotově dobře, ale velmi dobře zdůvodnit, obhájit, vysvětlit, lhát nám. Ano lhát nám!
Zkuste kupovat jen to co skutečně potřebujete. Pište si seznam co vám doma schází. Čeho je doma opravdu málo a musíte to doplnit nebo opravdu potřebujete, protože jste se ke koupi kvalifikovaně rozhodli, že si to pořídíte. Nevytvářejte zbytečné zásoby. Dnes je v obchodech vše co potřebujete a můžete si to kdykoliv koupit. A uvidíte kolik měsíčně ušetříte.
Nevěříte? Nikdy jste nic nevyhodili, protože to bylo prošlé, zkažené nebo se vám to už nějak nezdálo? Sáhněte si do svědomí a nelžete si. To jsou přesně ty zbytečné nákupy, které vás stojí peníze, a které jste mohli mít a nemáte, protože jste je utratili navíc.
Položte si otázku. Jak nakupuji já? Podle seznamu nebo podle obchodníků?

Ladislav Blažek